Poporodní deprese - co (ne)říkat ženám v těžkém období
Poporodní období je často popisováno jako čas štěstí, euforie a zamilovanosti do miminka. Realita je ale mnohdy jiná. Mnoho žen zažívá po porodu silné emoce, úzkost, smutek, vyčerpání – a někdy také poporodní depresi. Je to období, kdy je podpora okolí naprosto klíčová. A zároveň je to čas, kdy některé věty, byť myšlené dobře, mohou zraňovat nebo přidávat pocit viny.
Pojďme si říct, co pomáhá – a co naopak raději neříkat.
Co raději neříkat:
"Buď ráda, že je miminko zdravé."
→ Věta, která může znít jako útěcha, ale v ženě vyvolává pocit viny. Věci nejsou buď–anebo. Může být vděčná – a zároveň se cítit psychicky velmi zle.
"Všechno je to jen hormonama, to přejde."
→ Bagatelizování bolesti nefunguje. Naopak může ženu uzavřít do sebe. Ano, hormony hrají roli – ale nepřebírají zodpovědnost za celé prožívání
"Já to měla taky těžké, ale zvládla jsem to."
→ Porovnávání nepomáhá. Každá žena má jinou startovní čáru i jinou vnitřní kapacitu. Tohle jen zvyšuje tlak.
"Hlavně nebreč, miminko to vnímá."
→ I miminka potřebují mámu, která může být sama sebou. Pláč je přirozená forma uvolnění – není třeba ho zakazovat.
Co naopak říct a udělat:
"Jsem tady pro tebe."
→ Jednoduché, silné, podporující. Nemusíš hned nabízet řešení – často stačí přítomnost.
"To, co prožíváš, je v pořádku. A není to tvoje chyba."
→ Validace je mocná. Pomáhá ženě přestat se obviňovat a začít si dovolovat hledat pomoc.
"Chceš si o tom popovídat? Nebo jen být spolu v tichu?"
→ Nabídni možnost volby. Ticho může být léčivé stejně jako slova.
"Mohu ti s něčím konkrétně pomoci?"
→ Pomoc s vařením, úklidem, nošením miminka – praktické věci uleví víc než rady.
Pamatujte:
Žena po porodu nepotřebuje být dokonalá. Potřebuje cítit bezpečí – a vědět, že i když ji právě tíží temnota, má kolem sebe lidi, kteří ji podrží.
Pokud máte ve svém okolí maminku, která se trápí, zkuste jí nabídnout laskavost místo soudů.
A pokud jste to právě vy, kdo tyto řádky čte se slzami v očích – nejste v tom sama.
Právě proto existuje organizace Úsměv mámy, kde ženy s vlastní zkušeností s perinatálními obtížemi naslouchají těm, které si právě teď procházejí těžkým obdobím.
I já jsem si těmito obtížemi prošla. Věřím proto, že dokážu v terapii nabídnout nejen odbornou oporu, ale i pochopení vycházející z vlastní zkušenosti.
🤍 Lucie – KBT terapeutka