Panické ataky a interoceptivní podmiňování: proč tělo spouští strach samo od sebe
Panická ataka patří mezi nejintenzivnější úzkostné stavy. Člověk během ní zažívá prudké bušení srdce, třes, tlak na hrudi, pocit dušení, závratě či derealizaci. Mnozí popisují, že mají pocit, jako by měli infarkt nebo že "zešílí".
Dobrá zpráva je, že i když je prožitek děsivý, tělu ani životu většinou přímo neškodí.
Méně se ale ví, proč se panické ataky objevují i v situacích, kdy žádné reálné nebezpečí nehrozí. Jedním z klíčových mechanismů je tzv. interoceptivní podmiňování.
Jak se mozek učí bát vlastního těla
Mozek se učí asociacemi. Stejně jako Pavlovův pes začal slinit při zazvonění zvonku, protože si spojil zvuk se žrádlem, i náš mozek si může propojit určité tělesné vjemy s panickou atakou.
Například:
při jedné panické atace člověk cítil silné bušení srdce,
mozek si to zapamatoval jako signál nebezpečí,
příště, když se srdce rozbuší třeba jen při sportu nebo při rychlejší chůzi, mozek spustí stejný alarm – a rozjede se další panická ataka.
Tento proces se nazývá interoceptivní podmiňování.
"Interocepce" znamená vnímání vnitřních tělesných podnětů. Pokud se některý z nich spojí s prožitkem paniky, stává se spouštěčem.
Začarovaný kruh paniky
Tělesný vjem → mozek ho vyhodnotí jako hrozbu → člověk se lekne → strach zesílí tělesné projevy (ještě víc bušení srdce, třes, pocit nedostatku dechu) → to posílí přesvědčení, že se něco vážného děje → a kruh se uzavírá.
Tak se může stát, že i zcela běžné tělesné signály, jako je lehká závrať z horka, tlak v břiše po jídle nebo zrychlený tep po kávě, spustí plnohodnotnou panickou ataku.
Jak se s tím pracuje v terapii
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) nabízí několik účinných postupů, jak tento začarovaný kruh rozplést:
Psychoedukace – pochopení, co se děje v těle a mozku, že jde o naučený mechanismus a ne o život ohrožující stav.
Kognitivní restrukturalizace – učení se interpretovat tělesné signály jinak (např. "srdce mi buší, protože jsem vyšel schody, ne proto, že dostanu infarkt").
Interoceptivní expozice – v bezpečném prostředí terapeut pomůže klientovi záměrně vyvolat tělesné vjemy (např. točením na židli, rychlým dýcháním, skákáním), aby mozek zjistil, že tyto pocity nejsou nebezpečné.
Nácvik zvládacích technik – práce s dechem, relaxace, mindfulness nebo grounding.
Závěr
I když se panické ataky zdají být nezvladatelné a tělo jako by "zradilo samo sebe", ve skutečnosti jde o naučený mechanismus, který se dá zase odnaučit.
Dobrou zprávou je, že pomocí správných technik se mozek postupně přeučí – a tělesné vjemy přestanou být spouštěčem paniky. Místo strachu se mohou stát jen neutrálním signálem těla, jakým byly dřív.
Lucie - KBT terapeutka🤍