Když porod nezůstane jen vzpomínkou: porodní trauma, PTSD a léčivá síla imaginace

"Ale vždyť hlavně, že jste oba zdraví." Věta, kterou mnoho žen po porodu slyší. A která může bolet víc, než si okolí uvědomuje. Protože ne každý porod je prožitý jako šťastný začátek.

Pro některé ženy je spojený se strachem, bezmocí, panikou nebo pocitem úplné ztráty kontroly.

A někdy si žena z porodu neodnáší "jen náročný zážitek".
Ale trauma.

Porodní trauma je reálné

O porodním traumatu se stále mluví méně, než by si zasloužilo. Přitom se může objevit i po porodu, který byl z medicínského hlediska "v pořádku".

Trauma totiž nevzniká jen tím, co se objektivně stalo.
Vzniká i tím, jak se člověk během situace cítil.

Pokud žena během porodu zažívá:

• extrémní strach,
• bezmoc,
• pocit ohrožení,
• ztrátu kontroly,
• nebo není vyslyšena a respektována,

může její mozek situaci uložit jako traumatickou.

Když se porod vrací znovu a znovu

U některých žen mohou po traumatickém porodu vzniknout příznaky podobné posttraumatické stresové poruše (PTSD).

Například:

• vtíravé vzpomínky,
• flashbacky,
• noční můry,
• silná úzkost,
• zvýšená ostražitost,
• vyhýbání se nemocnicím, porodům nebo dalšímu těhotenství,
• nebo pocit, že "uvízly" v tom, co prožily.

Mnoho žen přitom své prožívání zpochybňuje:
"Možná přeháním."
"Jiné ženy to zvládají."
"Hlavně že je dítě zdravé."

Jenže psychická bolest není méně důležitá jen proto, že není vidět.

Mozek někdy nepotřebuje slyšet: "už je to za tebou"

V psychoterapii se často ukazuje jedna důležitá věc:

Nestačí jen racionalizovat.

Mozek někdy nepotřebuje slyšet:
"Už je to pryč."
"Dopadlo to dobře."
"Nemysli na to."

Někdy potřebuje dostat možnost ten příběh bezpečně znovu projít, pochopit a emočně zpracovat.

A právě tady může být velmi léčivá práce s imaginací.

Co je reskripce v imaginaci?

Reskripce v imaginaci je terapeutická technika využívaná například v kognitivně-behaviorální terapii (KBT) nebo schema terapii.

Zjednodušeně řečeno:
člověk se v bezpečném terapeutickém prostoru vrací k bolestivé vzpomínce, ale tentokrát ji neprožívá úplně stejně jako tehdy.

V terapii může:

• dostat podporu, která tehdy chyběla,
• vyjádřit emoce, které musel potlačit,
• zažít větší pocit bezpečí,
• nebo symbolicky změnit průběh situace tak, aby mozek přestal zůstávat "uvězněný" v původním traumatu.

Nejde o popírání reality.
Nejde o "přemýšlej pozitivně".

Jde o to, že náš mozek pracuje se vzpomínkami nejen racionálně, ale i emočně a tělesně. A právě tam může dojít k hlubokému léčivému procesu.

Trauma potřebuje prostor, ne zlehčování

Mnoho žen po traumatickém porodu neslyší:
"To muselo být strašně těžké."

Místo toho slyší:
"Hlavně že jste zdraví."
"Na to nemysli."
"To přejde."

Jenže trauma často nepřechází tím, že ho potlačíme.

Naopak — velmi často potřebuje:

• pochopení,
• bezpečný prostor,
• validaci,
• a někdy i odbornou pomoc.

Psychoterapie může pomoci

Porodní trauma není selhání.
Není to přecitlivělost.
A není ostuda vyhledat pomoc.

Psychoterapie může ženě pomoci:

• pochopit vlastní reakce,
• zpracovat traumatickou zkušenost,
• snížit úzkosti a flashbacky,
• znovu získat pocit bezpečí,
• a postupně vrátit tělu i mysli pocit kontroly.

Závěrem

Možná bychom měli přestat automaticky předpokládat, že porod je pro každou ženu jen šťastná zkušenost.

Protože i trauma kolem porodu je reálné.
A stejně jako fyzické zranění si zaslouží prostor, pochopení a péči.

🤍 Někdy totiž nejvíc neléčí věta:
"už je to za tebou."

Ale možnost být konečně vyslyšena.