Když hlas rodičů zůstává v naší hlavě: transgenerační přenos

"Je mi pět a začínám věřit, že nejsem dost dobrý…"

Dětský svět je křehký. To, jak s námi rodiče mluví, jak reagují na naše slzy nebo na naše potřeby, se zapisuje hluboko do našeho nitra. Slova a postoje, které jsme slyšeli v dětství, se často stávají naším vlastním vnitřním hlasem.

Co je transgenerační přenos?

Transgenerační přenos znamená, že zkušenosti, traumata i vzorce chování se předávají z generace na generaci. Nemusí to být vědomé – často jde o to, že rodiče nevědomě opakují to, co sami zažili jako děti.

Dítě, které slýchalo: "Přestaň řvát, není to tak vážné," se může naučit, že jeho emoce jsou problém. Pokud se opakuje: "Jsi špatný," začne tomu věřit. A později tato slova používá samo vůči sobě – i vůči ostatním.

Proč se to děje?

Naši rodiče často nesli vlastní břemena. Možná i oni "stáli v rohu, když na ně jejich rodiče křičeli". A tak se jejich hlas stal jen ozvěnou hlasů, které slyšeli kdysi dávno. Tento mechanismus není o vině, ale o nevědomém přenosu.

Dá se to změnit?

Ano. První krok je uvědomění – že hlas, který dnes slyším ve své hlavě, není nutně můj. Že slova, která mi kdysi ubližovala, se nemusí stát trvalou pravdou.

Pokud se rozhodnu, že vzorec přeruším, mohu začít budovat nový způsob, jak mluvit k sobě i ke svým dětem. Znamená to učit se přijímat emoce, hledat laskavější jazyk a dovolovat si nebýt dokonalý.

Nový hlas pro další generaci

"Proto je to tak důležité – dej mi dnes slyšet, že i když se mi něco nedaří, stále jsem hoden lásky."

Tahle věta není jen prosbou dítěte. Je to připomínka, že všichni máme šanci změnit svůj vnitřní hlas. A tím i to, co jednou předáme dál.

Lucie - KBT terapeutka🤍